| PCA - výcvik v rogersovské psychoterapii a poradenství - v přístupu zaměřeném na člověka (PCA – Person Centered Approach). PCA přístup se řadí do proudu humanistické psychoterapie Je znám původně jako nedirektivní terapie. Autor Carl R. Rogers publikoval svou teorii psychoterapie, osobnosti a interpersonálních vztahů v roce 1959. Rogers začal používat termínu „klient“ namísto tradičního pojmu „pacient“ a svou metodu přejmenoval na „na klienta orientovaný“ přístup a později „na člověka zaměřený přístup“. Výchozí podmínky: Základní hypotéza PCA přístupu předpokládá, že jedinci disponují ve svém nitru potenciálem sebeporozumění a proměny vlastního sebepojetí a postojů, přičemž tyto možnosti mohou být využity v atmosféře podporujících psychologických vztahů. Vytvořit takovou atmosféru je v kompetenci terapeuta, který splňuje základní podmínky terapeutického vztahu. Těmito podmínkami rozumíme kongruenci, bezpodmínečné pozitivní přijetí a empatické porozumění /terapeut nemusí s klientem souhlasit, ale bez hodnocení přijímá to, co klient říká/. Aktualizační tendence. Výchozí myšlenkou rogersovské vývojové psychologie je předpoklad, že člověku je vrozená tzv. aktualizační tendence, tedy tendence k neustálému rozvoji pozitivním směrem. Rogers věřil v jedince samotného, měl pozitivní pohled na člověka, čímž se výrazně odlišoval od ostatních psychologů. Kongruence. Kongruence či opravdovost terapeuta se projevuje v terapeutickém vztahu ke klientovi tím, že je terapeut sám sebou, tedy autentickým, ale také vnímavým a otevřeným k sobě a konstruktivně také k druhému. Terapeut se neskrývá za maskou „experta“, nerozhoduje o obsahu terapie - toto určuje klient sám. Terapeut podporuje klienta k větší spontánnosti, k lepšímu kontaktu se svými pocity a k vytvoření bližších vztahů k lidem. Podporuje také vzájemný kooperující proces. Akceptace. Bezpodmínečné pozitivní přijetí (akceptace) umožňuje terapeutovi brát klienta takového, jaký je, s jeho aktuálními pocity a bez potřeby měnit tohoto člověka v souladu s terapeutovými potřebami. Terapeut tím klientovi vyjadřuje úctu a podporuje jeho individualitu. Empatické porozumění. Terapeut klientovi citlivě a aktivně naslouchá, orientuje se v jeho emocích a vzdává se vlastního hodnocení - neposuzuje klienta (nepracuje s klientem tzv. jako s diagnózou, ale jako s člověkem). Empatické porozumění znamená, že si terapeut uvědomuje právě ty pocity, které klient prožívá a toto své porozumění mu sděluje s postupnou snahou dostat se pod povrch problému.Základní vztahová nabídka (tzn. autenticita, akceptace, empatie) vede ke změnám v osobnosti klienta a v jeho chování a k ústupu zdravotních obtíží. Účinnost léčby. Předpokladem účinné psychoterapeutické léčby je schopnost a ochota klienta aktivně spolupracovat a komunikovat. Co se týká jeho poruchy zdraví, měla by být alespoň částečně psychosociální povahy (mající zdroj v sociálním prostředí, kde jedinec žije a které má vliv na jeho psychiku). Přístup je účinný zvlášť u klientů s nevyrovnaným či nízkým sebevědomím, se zkresleným vnímáním sebe a sebepojetím. Účinnost léčby zvyšuje klientova tendence po vyšší autonomii a sebeurčení. |